Družstevní byty nejsou špatné

S družstevními byty to bylo vždycky takové všelijaké. Protože se vždycky odlišovaly, a to vždy svým způsobem pozitivně a svým způsobem negativně.

Za dob vlády soudruhů byly skvělé v tom, že byly vlastně v podstatě soukromé. Ale protože se soukromé vlastnictví nenosilo, nepatřily tyto svým jednotlivým majitelům, ale každý z obyvatel družstevního objektu vlastnil určitý podíl na celém domě. Ale přesto tu vlastnický vztah byl. Na rozdíl od obvyklých bytů nájemních, kde lidé ve svém nežili, ale kde pro změnu bývalo bydlení levnější. Takže tehdy bylo pro leckoho výhodnější mít byt státní než družstevní.

A dnes je situace výrazně jiná. Dnes už se nemovitosti smí soukromě vlastnit a kdo má vlastní byt, má své jisté, takový byt člověku jednoznačně patří. Na rozdíl od bytu družstevního, kde – jak zaznělo – je člověk stále jenom podílníkem na celém domě a není majitelem právě jenom toho svého bytu. Což ono vlastnictví poněkud komplikuje. Ale na druhou stranu je dnes družstevní bydlení terno v tom, že se tu na rozdíl od nájemního bydlení nepřeplácí, že tu každý financuje jenom to, co jeho život zde skutečně stojí.

A když chce někdo bydlet nikoliv ve stále dražším nájmu, ale v něčem svém? Pak si pochopitelně pořídí soukromý byt, který je jenom jeho. Jenže to je drahá záležitost, na kterou se kdekdo zmůže jedině tak, že si vezme hypotéku, která je provázena zástavou nemovitosti a velice dlouho se splácí.

A protože jsou mezi námi lidé, kteří nemají ani na zvládání hypoték braných si na soukromé bydlení, protože je i toto pro ně natolik drahé, že ani na splátky nemají, lze kvitovat s povděkem, že se dá sehnat i na družstevní byt hypotéka od nebankovní společnosti. Protože jsou družstevní byty pro svou určitou výše zmíněnou nedokonalost levnější, stačí si na jejich koupi půjčovat méně, a tak je víc těch, kteří hypotéku na družstevní bydlení zvládnou.